V rámci programu krátkodobých výstav „Předmět sezóny“ v hlavní budově muzea na Florenci budou tentokrát vystaveny dva škapulíře z poloviny 18. století. Škapulíř (od latinského slova „scapula“ – lopatka) byl původně běžnou součástí mnišského hábitu a sloužil jako ochrana oděvu při práci. Později se z něj stalo znamení vnitřního postoje a víry nositele v boží ochranu a pomoc. Nejznámějšími jsou karmelitánské škapulíře.

V případě vystavovaných exponátů se jedná o tzv. nepravé škapulíře.Pravý škapulíř je součástí řeholního oděvu. Jde o pruh látky spadající volně dopředu a dozadu přes lopatky. S rozvojem třetích řádů a zbožných bratrstev došlo ke zmenšení pruhů na dva obdélníky látky, s tištěnými či vyšitými obrazy světců podle příslušné řádové spirituality. Ty byly spojené kalouny a nosily se na těle pod oděvem. Takovýto škapulíř byl posvěcený a jeho nošení mělo být vždy spojeno s vírou a opravdovým vnitřním postojem nositele. Symbolizovaly boží moc a z toho pramenila i náležitá úcta, kterou vzbuzovaly.

Víra našich předků však vždy nebyla „dokonalá“ a také škapulíře, křížky, svaté obrázky, tištěné modlitby a eulogia (požehnání) a další předměty zbožné úcty se stávaly spíše magickými předměty, amulety. Připisovala se jim zázračná moc sama o sobě a víru zde vytlačila pověra.

Pověra byla církví samozřejmě kritizována a mnohé náboženské předměty bývaly zakazovány právě proto, že se užívaly jako amulet, nikoliv že by byly z hlediska obsahu, použitého obrázku či provedení závadné. To byl také úděl vystavených tzv. nepravých škapulířů. Ani zákazy, ani kritika však neměly zásadní vliv a na jejich oblibu.  

Měly zajištovat nadpřirozenou ochranu života, zdraví, majetku a dalších důležitých životních hodnot. Jednalo se o kombinaci a kumulaci různých typů medailek, pečetí, svatých obrázků, tisků modliteb, požehnání i úryvků z bible. Důležitou součástí škapulíře byly také posvěcené části rostlin (kočičky), zrna kadidla apod. To vše se shromažďovalo podle jednoduchého pravidla: čím více, tím lépe. Soubor se slepil dohromadya vložil do textilního sáčku, zdobeného často výšivkou. Sáček byl zašit tak, že se nepočítalo s jeho otevřením. Škapulíř se pak nosil na krku, ale mohl se vkládat také do krovů domů, aby zajistil ochranu proti úderu blesku, v hospodářských staveních měl chránit ustájený dobytek, drůbež, úrodu. Složení škapulíře mělo zajistit komplexní ochranu a pomoc proti zlu působícímu na duši i tělo, proti přírodním silám a nadpřirozeným formám zla. Vystavené škapulíře přesně dokumentují tyto skutečnosti. Jsou ukázkou dobového vyšívání a dobových náboženských tisků, na nichž lze pozorovat sestavu světců, která odrážela tehdejší hodnoty, starosti a obavy majitelů škapulíře.  

Turistickelisty.cz informovala Martina Hoffmanová, Muzeum města Prahy