Jeho tvorbu komentuje Jan Dočekal (historik umění a kulturní publicista) takto:
Malířské začátky Petra Vlacha leží na začátku 90. let minulého století, náležitě tvoří od roku 2009. Není zasažen žádnou orientační odbornou tvůrčí lekcí. Na místo, na němž je průběžně v tomto čase, dospěl subjektivními pěšinami poznání. Vůlí a zápalem překlenul úskalí a neskrývá ambici pokračovat v sebevzdělávání skrze tvorbu, s vizí nalezení v převaze subjektivního malířského výrazu. Protože nevyznává metodu objektivního zprostředkování skutečnosti světa, pravděpodobně zůstane nezobrazujícím výtvarníkem. Půjde ve směru vyznačeném třemi dosavadními autorskými výstavami. Ty ukázaly na jeho poučení z vývoje umění ve 20. století, sdružené v dotycích abstraktního expresionismu, geometrické abstrakce, tašizmu a nového realismu.
Dle teorií týkajících se nedeskriptivních směrů malířství neměly by Vlachovy obrazy vyjadřovat nic konkrétního. Ale patrně vyjadřují. Dle autora dojista. Příčina je tato: ví o existenci odborných poučení, ale není s nimi ztotožněn. Upíná se, vedlevolných témat, například k sociálním otázkám a k humanismu. Do roviny výchozího bodu vzniku obrazu ukládá v ideji kód příběhu, který má dle jeho verbální interpretace inspirační sílu.V procesu tvorby je onen příběh ovšem překryt malbou nebo autorským nakládáním s materiálovými jednotlivostmi (např. v asambláži). Tedy není zřetelně definován, vnímatel jej sotva může zachytit. Specifický smysl míněného příběhu tak zůstává u výtvarníka, pro něhož je žitým podnětem tvorby. Ve shrnutí je to prazvláštní spojnice modifikované konceptuální literární tvorby (příběh v mysli) s nefigurativním malířstvím pozoruhodné úrovně.
K příbuzným výsledkům Vlach dospívá, ovšem přes prostor jiné formy – již jmenovaný nový realismus. Svébytně oživuje myšlenky a postupy jeho aktérů vytrysklé před půlstoletím.
Turistickelisty.cz informovala Dana Oberreiterová, Muzeum Vysočiny Jihlava