Realizaci bunkru provedla stavební firma Dajbych ve dnech 3. srpna až 25. září 1937; v době stavby byl prostor uzavřen a provoz z přerušené silnice odkloněn přes Horní Bezděkov a Mostecký mlýn. Protože výkop pro stavbu se nacházel v podmáčené půdě u Loděnického potoka, musela být z výkopové jámy během stavby odčerpávána voda a základ objektu dostal speciální izolaci. Levá strana řopíku A4/51 byla provedena v normální odolnosti (síla stěny se střílnou 60 cm), pravá strana, která je ohrožena postřelováním z předpolí, byla zesílena (síla stěny 80 cm). Vstup měl být řešen podle původního návrhu přístupovou chodbou zpod nedalekého silničního můstku, ale realizován byl technicky jednodušší boční vstup z levé strany náspu. Protože se bunkr nacházel v inundačním území, byla krátká vstupní chodbička kombinována s 50 cm vysokou protizáplavovou šachtou. Pro bunkr byla určena obvyklá osádka sedmi mužů (dva pozorovatelé, dva střelci z kulometu, dva nabíječi a jeden voják na obsluhu ručního ventilátoru).
V červnu 1939, kdy byla většina bunkrů Pražské čáry zničena německými okupanty, došlo k značnému poškození objektu A-4/51 při pokusu o vytržení střílen. Protože při dalších odstřelech hrozilo poškození silnice, byl interiér pevnůstky vyplněn lomovým kamenem a zalit betonem. V tomto stavu objekt zůstal až do května 1992, kdy zde byly zahájeny členy KVH Praha náročné rekonstrukční práce; veškeré náklady na opravy byly hrazeny ze soukromých zdrojů. Amatérské muzejníky čekalo množství komplikací. Podle finančních možností byly v průběhu dvou let pronajímány silniční kompresory a těžkými vzduchovými sbíječkami byl vyrubáván interiér a poté vynášeny kubíky lomového kamene a betonové suti. Jen vyrubání dvakrát zalomeného vstupu do objektu trvalo několik víkendů. Po vyčištění interiéru bylo nutné sehnat a osadit vytrženou střílnu na pravé straně objektu a na levé straně dobetonovat části pevnůstky, vytržené odstřelem.
Největším problémem se ukázalo narušení izolace destrukcí v roce 1939 s trvalým prosakováním spodní vody – podlaha i stěny objektu musely být vyspraveny speciálním tunelářským tmelem a poté ošetřeny izolačními chemickými přípravky, ale problémy s prosakováním trvají dodnes. V srpnu 1995 byl řopík napojen na elektrickou síť, což výrazně napomohlo rekonstrukci i následnému muzejnímu provozu. Postupně byla provedena pohledová replika původní výdřevy a pro lehký bunkr netypická šestimetrová středová místnost byla využita pro umístění muzejní expozice. Na návrh nájemce z listopadu 1994 byl atypický řopík prohlášen Ministerstvem kultury v lednu 1997 kulturní památkou (číslo rejstříku 11670/2-4350). Od roku 1999 je raritní bunkr zpřístupňován šestkrát ročně veřejnosti. Provoz tohoto fortifikačního muzea je velmi náročný, protože nic z prezentovaného vybavení a exponátů nelze v objektu kvůli průsakům vody i z bezpečnostních důvodů skladovat. Od léta 2012 je atypický bunkr A4/51 ve správě Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, které přispívá na údržbu a provoz objektu. Návštěvní dny v roce 2020 jsou 30. května, 27. června, 25. července, 12. září (Dny evropského dědictví 2020 – European Heritage Days) a 28. října.
Turistickelisty.cz informovala Mgr. Michaela Brábníková, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně