Knížecí rod Schwarzenbergů je převážně spojován s jihočeským regionem. Zapomíná se však na fakt, že počátky majetkové držby tohoto rodu na území Čech můžeme vystopovat již v období husitských válek, a to v severozápadních Čechách. Později se s nimi v regionu setkáváme znovu po více než dvousetleté odmlce, krátce po skončení války třicetileté, a své majetky si rozšiřují a zvelebují až do konce 40. let 20. století.
Než získali Schwarzenbergové z dědictví po Eggenbercích (1719) rozsáhlá panství Český Krumlov, Vimperk či Orlík, vlastnili na jihu Čech pouze Třeboň (1660) a Hlubokou nad Vltavou (1661). Zároveň si však budovali rozsáhlou doménu západně od Prahy již od roku 1658, kdy získali v zástavě panství Křivoklát (do roku 1685), které následně rozšiřovali o Mšec (1662), Nižbor (1679) či Jinonice a Smíchov (1684). Po ztrátě Křivoklátska si ovšem vliv v regionu udržují i nadále prostřednictvím skupování dalších statků, jako byly Postoloprty s Toužetínem a Lipnem (1692), Nový Hrad (snaha 1667; 1767), Lovosice a Vršovice (1783), Cítoliby, Divice, Domoušice a Lenešice (1803) a řady dalších.
Ač závěrem 19. století představovala rozlohou tzv. dolní država (severozápadní Čechy) jen asi osminu velikosti horní državy (jižní Čechy), dokázali zde Schwarzenbergové s ohledem na katastrální výnosnost utržit až polovinu toho, co na jihočeských statcích. Krom toho zůstalo v krajině Poohří a Džbánska i velké množství hmotných památek - zámků, tvrzí, hospodářských dvorů, sakrálních staveb i průmyslových areálů, které dnes povětšinou zejí prázdnotou a postupně se mění v prach a suť bez přílišného povšimnutí místních i turistů. Možná i proto, že s odchodem vrchnosti odešli i dávní obyvatelé knížecích obcí a měst, ale také i z toho důvodu, že žádné z panských schwarzenberských sídel v severozápadních Čechách nebylo po světových válkách zpřístupněno kulturní veřejnosti, čímž se na více než třísetletou historii Lounska, Slánska a Lovosicka zapomnělo dočista. Oživit tuto paměť a povědomí si vzal za cíl od roku 2017 projekt Schwarzenberské Lounsko.
Než získali Schwarzenbergové z dědictví po Eggenbercích (1719) rozsáhlá panství Český Krumlov, Vimperk či Orlík, vlastnili na jihu Čech pouze Třeboň (1660) a Hlubokou nad Vltavou (1661). Zároveň si však budovali rozsáhlou doménu západně od Prahy již od roku 1658, kdy získali v zástavě panství Křivoklát (do roku 1685), které následně rozšiřovali o Mšec (1662), Nižbor (1679) či Jinonice a Smíchov (1684). Po ztrátě Křivoklátska si ovšem vliv v regionu udržují i nadále prostřednictvím skupování dalších statků, jako byly Postoloprty s Toužetínem a Lipnem (1692), Nový Hrad (snaha 1667; 1767), Lovosice a Vršovice (1783), Cítoliby, Divice, Domoušice a Lenešice (1803) a řady dalších.
Ač závěrem 19. století představovala rozlohou tzv. dolní država (severozápadní Čechy) jen asi osminu velikosti horní državy (jižní Čechy), dokázali zde Schwarzenbergové s ohledem na katastrální výnosnost utržit až polovinu toho, co na jihočeských statcích. Krom toho zůstalo v krajině Poohří a Džbánska i velké množství hmotných památek - zámků, tvrzí, hospodářských dvorů, sakrálních staveb i průmyslových areálů, které dnes povětšinou zejí prázdnotou a postupně se mění v prach a suť bez přílišného povšimnutí místních i turistů. Možná i proto, že s odchodem vrchnosti odešli i dávní obyvatelé knížecích obcí a měst, ale také i z toho důvodu, že žádné z panských schwarzenberských sídel v severozápadních Čechách nebylo po světových válkách zpřístupněno kulturní veřejnosti, čímž se na více než třísetletou historii Lounska, Slánska a Lovosicka zapomnělo dočista. Oživit tuto paměť a povědomí si vzal za cíl od roku 2017 projekt Schwarzenberské Lounsko.
Podle webu NPÚ
(lh,turistickelisty.cz,foto NPÚ)
