Celé generace obyvatel Nového Města pod Smrkem i turistů, kteří do této jizerskohorské oblasti míří, ochutnávají a v lahvích si domů odnášejí místní specialitu: železitou kyselku. Minerální prameny tu vyvěrají na levém břehu Ztraceného potoka v údolí mezi Měděncem a Sviňským vrchem. Volně přístupný je pouze nejvydatnější a Novému Městu nejbližší pramen Novoměstské kyselky.
„Oblast, kde vyvěrá Novoměstská kyselka, je známá, přesto nepatří k místům, kam by mířily davy turistů. Lze ji proto doporučit zejména výletníkům, kteří rádi objevují nové cíle,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Vypráví se, že k objevu zdejší hydrogenuhličitanové kyselky došlo náhodou v roce 1780. Jako nálezce je uváděn novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler, který objevil pramen kyselky při návratu z práce, když scházel údolím Ztraceného potoka.
O tom, že novoměstská kyselka však už mohla být známá již mnohem dříve, ale svědčí několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že zázračná voda z místních lesů ochránila obyvatelstvo nedávno vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598. Jelikož většina místních pověstí mívá pravdivé jádro, lze se domnívat, že voda z horního toku Ztraceného potoka byla známá o téměř 200 let dříve, než ji objevil kovář Legler.
Kyselka má osvěžující chuť. Díky své vysoké perlivosti a malé mineralizaci vydrží čirá v lahvi velmi dlouho. Prameniště, z něhož si lidé kyselku odnášejí, bylo několikrát zastřešeno; současná podoba altánku pochází z roku 1937.
„Oblast, kde vyvěrá Novoměstská kyselka, je známá, přesto nepatří k místům, kam by mířily davy turistů. Lze ji proto doporučit zejména výletníkům, kteří rádi objevují nové cíle,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Pramen Kyselka
Vypráví se, že k objevu zdejší hydrogenuhličitanové kyselky došlo náhodou v roce 1780. Jako nálezce je uváděn novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler, který objevil pramen kyselky při návratu z práce, když scházel údolím Ztraceného potoka.
O tom, že novoměstská kyselka však už mohla být známá již mnohem dříve, ale svědčí několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že zázračná voda z místních lesů ochránila obyvatelstvo nedávno vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598. Jelikož většina místních pověstí mívá pravdivé jádro, lze se domnívat, že voda z horního toku Ztraceného potoka byla známá o téměř 200 let dříve, než ji objevil kovář Legler.
Kyselka má osvěžující chuť. Díky své vysoké perlivosti a malé mineralizaci vydrží čirá v lahvi velmi dlouho. Prameniště, z něhož si lidé kyselku odnášejí, bylo několikrát zastřešeno; současná podoba altánku pochází z roku 1937.
Turistickelisty.cz informoval Jan Mikulička, Krajský úřad Libereckého kraje
(lh,turistickelisty.cz,foto archiv LK)
