Přednáška Cesta do hlubin sběratelovy duše – dva příklady objasňuje motivaci vztahu k umění a strategie uplatňované při jeho shromažďování u dvou mimořádně citlivých a poučených sběratelů meziválečného období: ostravského advokáta Vladimíra Kouřila (1902–1990) a brněnského lékaře-pediatra Otakara Teyschla (1891–1968), kteří svůj přednostní zájem upírali k soudobému, živému umění.Přednáší přední český historik umění prof. Lubomír Slavíček (Seminář dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity). Přednáška se koní ve středu 15. ledna od 17 hodin, ve výstavní síni Masné krámy.
Oběma se téměř bezezbytku podařilo naplnit požadavek vyjádřený v citátu proslulého historika a teoretika umění Alberta Kutala, když v jedné z četných úvah, zamýšlejících se ve třicátých letech minulého století nad povahou a přínosem soukromého sběratelství, vyslovil následující, ve své době obecně akceptovaný názor:
„Obrazová sbírka může vzniknouti z různých důvodů. Ze snahy výhodně uložiti nejistý kapitál, z čisté vášně sběratelské, která ve svém základu není vázána na předmět, nebo prostě proto, že patří k dobrému tónu mít ve svém majetku několik slavných jmen. Chybí-li však vnitřní zaujetí pro estetickou hodnotu uměleckého díla, schází ono intimní pouto mezi sběratelem a jeho sbírkou, které ji teprve dává vyhraněný, osobitý charakter. Dosáhne-li však sběratel schopnosti vnitřní rezonance na hodnoty, jež umění vyzařuje, dovede-li pochopiti estetickou kvalitu jako kvalitu absolutní, nevázanou na cenění materiální, a oddati se estetické kontemplaci zcela bezúčelně, vyrůstá z běžné konvence k důležité úloze na poli výtvarné kultury. Neboť sbírky, zrodivší se na takovém podkladě, jsou nejen výrazem současného vkusu, nýbrž i živnou půdou výtvarného života, zvláště tehdy, směřují-li k umění soudobému.“
Turistickelisty.cz informovala Eva Reitspiesová, Public Relations, Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace
Emil Filla, Zátiší s podnosem, 1922, sbírka JUDr. Vladimíra Kouřila, Moravská Ostrava; před 2011 The Hascoe Collection of Czech Modern Art
/ Martin Salcman, Portrét JUDr. Vladimíra Kouřila, 1944
/ Martin Salcman, Portrét JUDr. Vladimíra Kouřila, 1944
Oběma se téměř bezezbytku podařilo naplnit požadavek vyjádřený v citátu proslulého historika a teoretika umění Alberta Kutala, když v jedné z četných úvah, zamýšlejících se ve třicátých letech minulého století nad povahou a přínosem soukromého sběratelství, vyslovil následující, ve své době obecně akceptovaný názor:
Interiér společenského pokoje v domě prof. Otakara Teyschla s obrazy Antonína Procházky Ležící akt, 1928 a Zlatý věk, 1937 (dnes Národní galerie v Praze), jeho keramickou plastikou Dívka s květinami, 1928 a sochou Františka Bílka Orba křížem – drsná chuť zem, 1920
/ Antonín Procházka, Ležící akt, 1928, sbírka MUDr. Otakara Teyschla, Brno
/ Antonín Procházka, Ležící akt, 1928, sbírka MUDr. Otakara Teyschla, Brno
„Obrazová sbírka může vzniknouti z různých důvodů. Ze snahy výhodně uložiti nejistý kapitál, z čisté vášně sběratelské, která ve svém základu není vázána na předmět, nebo prostě proto, že patří k dobrému tónu mít ve svém majetku několik slavných jmen. Chybí-li však vnitřní zaujetí pro estetickou hodnotu uměleckého díla, schází ono intimní pouto mezi sběratelem a jeho sbírkou, které ji teprve dává vyhraněný, osobitý charakter. Dosáhne-li však sběratel schopnosti vnitřní rezonance na hodnoty, jež umění vyzařuje, dovede-li pochopiti estetickou kvalitu jako kvalitu absolutní, nevázanou na cenění materiální, a oddati se estetické kontemplaci zcela bezúčelně, vyrůstá z běžné konvence k důležité úloze na poli výtvarné kultury. Neboť sbírky, zrodivší se na takovém podkladě, jsou nejen výrazem současného vkusu, nýbrž i živnou půdou výtvarného života, zvláště tehdy, směřují-li k umění soudobému.“
Turistickelisty.cz informovala Eva Reitspiesová, Public Relations, Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace
(lh,turistickelisty.cz,foto ZČG)
