Po sto dvaceti letech odkrývá ústecké muzeum nelichotivý důvod, proč jeden z nejvýznamnějších stavitelů katedrály svatého Víta v Praze a autor rekonstrukce Karlštejna Josef Mocker nedokončil přestavbu městského kostela v Ústí nad Labem (dnes známého jako kostela se šikmou věží). Při přípravě aktuální výstavy „Cizí dům“ o architektuře českých Němců vyšlo totiž najevo, že ho ústečtí radní vyhodili v atmosféře nacionálních nepokojů roku 1897, protože prý nadržoval Čechům.
Bezmála patnáct let pracoval architekt Josef Mocker na zakázce v Ústí nad Labem. Místní radní si ho vybrali pro plánovanou přestavbu starého gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, protože to byl „dómarchitekt“ tedy stavitel katedrály, nejlepší z nejlepších. To on učinil z ústeckého kostela majestátní stavbu, jak ji znají současníci. Historický chrám sjednotil v duchu gotiky, zbavil novějších přístaveb a zejména zvýšil věž o třetinu ohromující jehlancovou střechou. Památka sice něco ztratila na autentičnosti, avšak získala reprezentativní vzhled odpovídající rostoucímu významu města coby industriálního a dopravního centra severních Čech. V roce 1898 však překvapivě dokončovací práce přebírá vídeňský architekt litoměřického původu Anton Weber. Jeho dílem je zejména monumentální kamenný vstupní portál ve věži.
„Netušili jsme, co stálo za touto výměnou. O přestavbě kostela se napsalo hodně, dokonce mu bylo věnováno i zvláštní číslo prestižního odborného časopisu Allgemeine Bauzeitung, ale o tomto nebyla nikde ani zmínka,“ poznamenal historik muzea Martin Krsek.
Autorka výstavy Cizí dům kunsthistorička Věra Vostřelová však narazila na drobnou noticku v dobovém tisku z června 1897. Odhaluje, co popudilo ústecké radní natolik, že slavného architekta bez pardonu vykopli. Důvodem byl novinový článek, který Mockera vinil, že coby čelní představitel památkové ochrany v Praze nezkritizoval osekání německého nápisu z historické kašny na Betlémském náměstí.
„Roku 1897 se vyhrotil spor mezi Čechy a Němci o tzv. Badeniho jazyková nařízení, která prohlubovala zrovnoprávnění češtiny na úřadech. Pro úředníky z řad českých Němců by znamenala rychle se naučit česky nebo přijít o práci. V této vypjaté atmosféře německé vedení ústecké radnice označilo Mockerův postoj za nacionální, pročeský,“ vysvětlila dobové okolnosti Vostřelová. Tento příklad slouží na výstavě Cizí dům jako ilustrace nacionalizace architektury v Českých zemích. Právě Josef Mocker, narozený v severočeských Cítolibech v německojazyčné rodině byl paradoxně terčem obou stran konfliktu, jak německého tak českého nacionalismu. Patřil totiž k architektům, kteří se nacionálně nevyhraňovali a cítili se především jako Rakušané. Zemřel dva roky po ústeckém „vyhazovu“. Výstavu „Cizí dům“ Architektura českých Němců 1848-1891 prodlužuje Muzeum města Ústí nad Labem do 30. dubna 2017.
Turistickelisty,cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
Bezmála patnáct let pracoval architekt Josef Mocker na zakázce v Ústí nad Labem. Místní radní si ho vybrali pro plánovanou přestavbu starého gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, protože to byl „dómarchitekt“ tedy stavitel katedrály, nejlepší z nejlepších. To on učinil z ústeckého kostela majestátní stavbu, jak ji znají současníci. Historický chrám sjednotil v duchu gotiky, zbavil novějších přístaveb a zejména zvýšil věž o třetinu ohromující jehlancovou střechou. Památka sice něco ztratila na autentičnosti, avšak získala reprezentativní vzhled odpovídající rostoucímu významu města coby industriálního a dopravního centra severních Čech. V roce 1898 však překvapivě dokončovací práce přebírá vídeňský architekt litoměřického původu Anton Weber. Jeho dílem je zejména monumentální kamenný vstupní portál ve věži.
V dubnu 1945 způsobilo bombardování Ústí výrazné vyklonění Mockerovy věže, která je dnes nejšikmější ve střední Evropě.
„Netušili jsme, co stálo za touto výměnou. O přestavbě kostela se napsalo hodně, dokonce mu bylo věnováno i zvláštní číslo prestižního odborného časopisu Allgemeine Bauzeitung, ale o tomto nebyla nikde ani zmínka,“ poznamenal historik muzea Martin Krsek.
Autorka výstavy Cizí dům kunsthistorička Věra Vostřelová však narazila na drobnou noticku v dobovém tisku z června 1897. Odhaluje, co popudilo ústecké radní natolik, že slavného architekta bez pardonu vykopli. Důvodem byl novinový článek, který Mockera vinil, že coby čelní představitel památkové ochrany v Praze nezkritizoval osekání německého nápisu z historické kašny na Betlémském náměstí.
„Roku 1897 se vyhrotil spor mezi Čechy a Němci o tzv. Badeniho jazyková nařízení, která prohlubovala zrovnoprávnění češtiny na úřadech. Pro úředníky z řad českých Němců by znamenala rychle se naučit česky nebo přijít o práci. V této vypjaté atmosféře německé vedení ústecké radnice označilo Mockerův postoj za nacionální, pročeský,“ vysvětlila dobové okolnosti Vostřelová. Tento příklad slouží na výstavě Cizí dům jako ilustrace nacionalizace architektury v Českých zemích. Právě Josef Mocker, narozený v severočeských Cítolibech v německojazyčné rodině byl paradoxně terčem obou stran konfliktu, jak německého tak českého nacionalismu. Patřil totiž k architektům, kteří se nacionálně nevyhraňovali a cítili se především jako Rakušané. Zemřel dva roky po ústeckém „vyhazovu“. Výstavu „Cizí dům“ Architektura českých Němců 1848-1891 prodlužuje Muzeum města Ústí nad Labem do 30. dubna 2017.
Turistickelisty,cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
(lh,turistickelisty.cz, foto: Sbírka Muzea města Ústí nad Labem)
