Piepenhagen se vyučil v dílně svého otce v rodném Soldinu v Prusku knoflíkářskému řemeslu. Na zkušenou odjel do Švýcarska, kde v Curychu krátce studoval i malířství u Johanna Heinricha Wuesta. Roku 1810 nebo 1811 se trvale usadil v Praze jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře Jana Rissbittera, po jehož smrti roku 1815 převzal dílnu a oženil se s jeho vdovou.
Od dvacátých let se Piepenhagen souběžně s řemeslem věnoval krajinomalbě v její ideální, pozdně klasicistní poloze; jeho ranou tvorbu ovlivnily výrazné osobnosti švýcarského a rakouského klasicismu i dobový zájem o vedutu. Novým uměleckým impulsem mu byla výstava prací drážďanských romantiků Caspara D. Friedricha a Johana Ch. C. Dahla v Praze roku 1824, jež doslova rozvířila uměleckou scénu. Jejich díla ho zasáhla svou vnitřní kontemplací, vyzdvihující touhu po životě v souladu s přírodou, novou citovostí a subjektivním vnímáním přírody. Malíř se záhy odpoutal od suché veristické malby a ve svých převážně drobných přírodních záběrech představoval nejrůznější typy romantických krajin v denních i atmosférických proměnách, často umocněné hlubokým citovým prožitkem. Rád maloval i noční a zimní scenérie a vytvářel bravurní práce technikou asfaltu.
Piepenhagenovou specialitou byly vzorníky, jež obsahovaly nejrůznější přírodní záběry, malované na kouscích papíru od tří do dvaceti centimetrů. Umělec je sám adjustoval do paspart (vzorníků) a jejich prostřednictvím nabízel budoucím zákazníkům k výběru různorodá krajinářská témata, která pak podle objednávky zpracovával. Využití vzorníků přineslo Piepenhagenovi četné zakázky nejen mezi českými sběrateli, ale i ze zahraničí, kde prostředníky při distribuci mu byli obchodní partneři a přátelé v Berlíně, Vídni nebo v Linci, kde mu s prodejem mj. pomáhal Adalbert Stifter.
Výstava představí Piepenhagenovo dílo v jeho průřezu, od raných pozdně klasicistních a vedutistických prací přes nejlepší díla jeho romantického období, včetně působivých nočních a zimních záběrů, ovlivněných holandským krajinářstvím 17. století, ale také jeho vzorníky i s výslednými pracemi, které podle nich vytvářel nejen August, ale také jeho dvě dcery-malířky, Charlotta a Louisa.
Podle webu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích