Vánoční výstavou připomíná Severočeská galerie výtvarného umění vynikajícího představitele české romantické krajinomalby 19. století, Augusta Piepenhagena (1791–1868), od jehož smrti uplynulo 27. září letošního roku sto padesát let. Ač malíř stál mimo oficiální umělecké kruhy, neměl akademické vzdělání a z počátku ho živilo řemeslo, stal se uznávaným a vyhledávaným krajinářem nejen v Čechách, ale i v širším rakouském prostředí. Jeho práce provázela přízeň uměnímilovného publika i dobové kritiky, jež oceňovala především jeho schopnost umělecky vyjádřit s velkým citovým zaujetím nejrůznější přírodní nálady.
Piepenhagen se vyučil v dílně svého otce v rodném Soldinu v Prusku knoflíkářskému řemeslu. Na zkušenou odjel do Švýcarska, kde v Curychu krátce studoval i malířství u Johanna Heinricha Wuesta. Roku 1810 nebo 1811 se trvale usadil v Praze jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře Jana Rissbittera, po jehož smrti roku 1815 převzal dílnu a oženil se s jeho vdovou.
Od dvacátých let se Piepenhagen souběžně s řemeslem věnoval krajinomalbě v její ideální, pozdně klasicistní poloze; jeho ranou tvorbu ovlivnily výrazné osobnosti švýcarského a rakouského klasicismu i dobový zájem o vedutu. Novým uměleckým impulsem mu byla výstava prací drážďanských romantiků Caspara D. Friedricha a Johana Ch. C. Dahla v Praze roku 1824, jež doslova rozvířila uměleckou scénu. Jejich díla ho zasáhla svou vnitřní kontemplací, vyzdvihující touhu po životě v souladu s přírodou, novou citovostí a subjektivním vnímáním přírody. Malíř se záhy odpoutal od suché veristické malby a ve svých převážně drobných přírodních záběrech představoval nejrůznější typy romantických krajin v denních i atmosférických proměnách, často umocněné hlubokým citovým prožitkem. Rád maloval i noční a zimní scenérie a vytvářel bravurní práce technikou asfaltu.
Piepenhagenovou specialitou byly vzorníky, jež obsahovaly nejrůznější přírodní záběry, malované na kouscích papíru od tří do dvaceti centimetrů. Umělec je sám adjustoval do paspart (vzorníků) a jejich prostřednictvím nabízel budoucím zákazníkům k výběru různorodá krajinářská témata, která pak podle objednávky zpracovával. Využití vzorníků přineslo Piepenhagenovi četné zakázky nejen mezi českými sběrateli, ale i ze zahraničí, kde prostředníky při distribuci mu byli obchodní partneři a přátelé v Berlíně, Vídni nebo v Linci, kde mu s prodejem mj. pomáhal Adalbert Stifter.
Výstava představí Piepenhagenovo dílo v jeho průřezu, od raných pozdně klasicistních a vedutistických prací přes nejlepší díla jeho romantického období, včetně působivých nočních a zimních záběrů, ovlivněných holandským krajinářstvím 17. století, ale také jeho vzorníky i s výslednými pracemi, které podle nich vytvářel nejen August, ale také jeho dvě dcery-malířky, Charlotta a Louisa.
Piepenhagen se vyučil v dílně svého otce v rodném Soldinu v Prusku knoflíkářskému řemeslu. Na zkušenou odjel do Švýcarska, kde v Curychu krátce studoval i malířství u Johanna Heinricha Wuesta. Roku 1810 nebo 1811 se trvale usadil v Praze jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře Jana Rissbittera, po jehož smrti roku 1815 převzal dílnu a oženil se s jeho vdovou.
August Piepenhagen, Zimní krajina
Od dvacátých let se Piepenhagen souběžně s řemeslem věnoval krajinomalbě v její ideální, pozdně klasicistní poloze; jeho ranou tvorbu ovlivnily výrazné osobnosti švýcarského a rakouského klasicismu i dobový zájem o vedutu. Novým uměleckým impulsem mu byla výstava prací drážďanských romantiků Caspara D. Friedricha a Johana Ch. C. Dahla v Praze roku 1824, jež doslova rozvířila uměleckou scénu. Jejich díla ho zasáhla svou vnitřní kontemplací, vyzdvihující touhu po životě v souladu s přírodou, novou citovostí a subjektivním vnímáním přírody. Malíř se záhy odpoutal od suché veristické malby a ve svých převážně drobných přírodních záběrech představoval nejrůznější typy romantických krajin v denních i atmosférických proměnách, často umocněné hlubokým citovým prožitkem. Rád maloval i noční a zimní scenérie a vytvářel bravurní práce technikou asfaltu.
August Piepenhagen, Krajina se zříceninou u jezera
Piepenhagenovou specialitou byly vzorníky, jež obsahovaly nejrůznější přírodní záběry, malované na kouscích papíru od tří do dvaceti centimetrů. Umělec je sám adjustoval do paspart (vzorníků) a jejich prostřednictvím nabízel budoucím zákazníkům k výběru různorodá krajinářská témata, která pak podle objednávky zpracovával. Využití vzorníků přineslo Piepenhagenovi četné zakázky nejen mezi českými sběrateli, ale i ze zahraničí, kde prostředníky při distribuci mu byli obchodní partneři a přátelé v Berlíně, Vídni nebo v Linci, kde mu s prodejem mj. pomáhal Adalbert Stifter.
Výstava představí Piepenhagenovo dílo v jeho průřezu, od raných pozdně klasicistních a vedutistických prací přes nejlepší díla jeho romantického období, včetně působivých nočních a zimních záběrů, ovlivněných holandským krajinářstvím 17. století, ale také jeho vzorníky i s výslednými pracemi, které podle nich vytvářel nejen August, ale také jeho dvě dcery-malířky, Charlotta a Louisa.
Podle webu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
(lh,turistickelisty.cz,foto Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích)
