Mapové zobrazení lesů, pastvin, polí, větších i menších sídel je v průběhu staletí vynikajícím dokladem vývoje i změn krajiny ve střední Evropě. Rozložení lesů na území Evropy je stálé už od středověku, i když stanovení hranic lesa je data daleko pozdějšího. Mapy jsou spjaty s lesnictvím od samého počátku formování základů správy českého státu. V českých archivech je uloženo mnoho map zobrazujících naši krajinu v průběhu staletí.
Staré mapy jsou také dokladem o technické úrovni, zručnosti a umu dávných kartografů, zeměměřičů i lesníků. Představují ukázku neobyčejného vkusu a kreslířského nadání autorů, mají mnohdy výraznou hodnotu výtvarnou a estetickou. Jsou svědectvím o proměnách krajiny v času, svědectvím o dávných hranicích majetků, o stavbách, o územních sporech, o vytyčování hranic i tras cest, o zásobách dříví v lesích pro těžbu rud, či pro sklářské hutě atd.
Majitelé lesů chtěli získat údaje o výměře svého majetku, potřebovali ji znát jak pro evidenci, tak pro odhady panství a statků. To bylo nezbytné pro účely hospodářské.
Mapy jsou popisovány česky i německy, velmi často směsí obou jazyků, zejména ve století osmnáctém a počátkem století devatenáctého, kdy byl v českých zemích rakouský vliv nejsilnější.
Rozměry map jsou nejrůznější, od velkých, přehledových, určených hlavně k zavěšení na zeď, až po menší, sloužící jako podklady pro soudní a dědické spory či jako informativní dokument, nebo ještě později upravené pro práci v terénu.
Některé mapy v sobě skrývají i dramatické příběhy.
I když císařským nařízením roku 1871 byla zavedena u nás metrická soustava, přetrvávaly dlouhou dobu staré délkové i plošné míry (palec, loket, jitro atd.).
Na této výstavě představujeme jen malý zlomek vývoje mapového zobrazování české venkovské krajiny od 16. do 19. Století. Originály vystavených map jsou uloženy v Národním archivu v oblastních a zemských archivech České republiky.
Soubor map, který zde vystavujeme, byl představen s velkým úspěchem v roce 2011 a 2012 ve Francii, v Paříži, při příležitosti oslav výročí 250 let od založení francouzské Akademie pro zemědělství.
Výstava se koná do 31. 8. 2017
Staré mapy jsou také dokladem o technické úrovni, zručnosti a umu dávných kartografů, zeměměřičů i lesníků. Představují ukázku neobyčejného vkusu a kreslířského nadání autorů, mají mnohdy výraznou hodnotu výtvarnou a estetickou. Jsou svědectvím o proměnách krajiny v času, svědectvím o dávných hranicích majetků, o stavbách, o územních sporech, o vytyčování hranic i tras cest, o zásobách dříví v lesích pro těžbu rud, či pro sklářské hutě atd.
Ilustrační foto z výstavy
Majitelé lesů chtěli získat údaje o výměře svého majetku, potřebovali ji znát jak pro evidenci, tak pro odhady panství a statků. To bylo nezbytné pro účely hospodářské.
Mapy jsou popisovány česky i německy, velmi často směsí obou jazyků, zejména ve století osmnáctém a počátkem století devatenáctého, kdy byl v českých zemích rakouský vliv nejsilnější.
Rozměry map jsou nejrůznější, od velkých, přehledových, určených hlavně k zavěšení na zeď, až po menší, sloužící jako podklady pro soudní a dědické spory či jako informativní dokument, nebo ještě později upravené pro práci v terénu.
Některé mapy v sobě skrývají i dramatické příběhy.
I když císařským nařízením roku 1871 byla zavedena u nás metrická soustava, přetrvávaly dlouhou dobu staré délkové i plošné míry (palec, loket, jitro atd.).
Na této výstavě představujeme jen malý zlomek vývoje mapového zobrazování české venkovské krajiny od 16. do 19. Století. Originály vystavených map jsou uloženy v Národním archivu v oblastních a zemských archivech České republiky.
Soubor map, který zde vystavujeme, byl představen s velkým úspěchem v roce 2011 a 2012 ve Francii, v Paříži, při příležitosti oslav výročí 250 let od založení francouzské Akademie pro zemědělství.
Výstava se koná do 31. 8. 2017
Podle webu NPÚ
(lh,turistickelisty.cz,foto NPÚ)
