Výstava Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960 připomene jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové, Lažanští, Šternberkové, Lobkovicové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Václav Butta.
Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním globalizovaném virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Odkud pocházejí, jaká je jejich struktura? Co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly? Jaké jsou stopy na ně navázané další historické paměti? Dokážeme je uchovat pro budoucnost? Dynamické a zpravidla ne zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují tyto otázky do pozadí. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a opakovaně publikovaných a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá a často velmi dramatická provenienční historie zcela neznámá, skryta často dokonce i před samotnými jejich správci. Ale přesto, habent sua fata.... picturae.
Prostor plzeňských Masných krámů, ztělesňující propojení prvků sakrálního a pragmaticky sekulárního místa, jakoby naznačoval symbolickou paralelu mnohovrstevnatého fenoménu soukromého sběratelství. To totiž vždy podivně balancovalo na hraně altruisticko-duchovního povznesení do vyšších sfér a, řekněme poněkud „mrzké“, spekulativní sebeprezentace. Výstava připomene známé i méně známé historické umělecké sbírky vzniklé na našem území, jejich majitele, zaměření, stejně jako jejich následné osudy. Znovu připomene jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové, Lažanští, Šternberkové, Lobkovicové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Václav Butta.
V synergickém dialogu starého a moderního umění poukáže přehlídka na nanejvýš aktuální potřebu hledání a zaznamenávání provenienčních osudů konkrétních uměleckých děl i celých sbírek, a to především v rámci fondů dlouhodobě spravovaných veřejnými sbírkovými institucemi.
Cílem výstavního projektu, spojeného s vědeckým katalogem, je iniciovat tolik potřebný dlouhodobý zájem českých veřejných muzeí umění o historický výzkum původu a osudů cenností skrytých v jejich vlastních sbírkách a otevřít na bázi zastřešujících institucí diskusi na tomto poli.
Výstava propojuje čtyři staletí umělecké tvorby, díla starých mistrů českého i zahraničního původu (Petr Brandl, Sebastiano Ricci, Tilman Riemenschneider) jsou na ní konfrontována s uměním 19. století a české moderny (Arnold Böcklin, Antonín Mánes, Antonín Slavíček, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka). Návštěvník uvidí renesanční skvosty ze sbírky Rudolfa II. stejně jako díla českého kubismu ze sbírky Vincence Kramáře.
Výstava vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a Seminářem dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K výstavě vychází katalog vydávaný ve spolupráci s nakladatelstvím Books & Pipes, z.ú.
Záštitu nad výstavou převzalo Ministerstvo kultury ČR, hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard a primátor města Plzně Martin Baxa. Výstavu podpořila Galerie KODL.
Turistickelisty.cz informoval Ing. Ondřej Kozibratka, Západočeská galerie v Plzni,příspěvková organizace
Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním globalizovaném virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Odkud pocházejí, jaká je jejich struktura? Co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly? Jaké jsou stopy na ně navázané další historické paměti? Dokážeme je uchovat pro budoucnost? Dynamické a zpravidla ne zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují tyto otázky do pozadí. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a opakovaně publikovaných a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá a často velmi dramatická provenienční historie zcela neznámá, skryta často dokonce i před samotnými jejich správci. Ale přesto, habent sua fata.... picturae.
Antotín Slavíček, Moře u Dubrovníku (Mariana III), kolem 1909, Západočeská galerie v Plzni
Prostor plzeňských Masných krámů, ztělesňující propojení prvků sakrálního a pragmaticky sekulárního místa, jakoby naznačoval symbolickou paralelu mnohovrstevnatého fenoménu soukromého sběratelství. To totiž vždy podivně balancovalo na hraně altruisticko-duchovního povznesení do vyšších sfér a, řekněme poněkud „mrzké“, spekulativní sebeprezentace. Výstava připomene známé i méně známé historické umělecké sbírky vzniklé na našem území, jejich majitele, zaměření, stejně jako jejich následné osudy. Znovu připomene jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové, Lažanští, Šternberkové, Lobkovicové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Václav Butta.
Jakub Schikaneder, Žena loupající brambory, 1887, GVU Zlín
V synergickém dialogu starého a moderního umění poukáže přehlídka na nanejvýš aktuální potřebu hledání a zaznamenávání provenienčních osudů konkrétních uměleckých děl i celých sbírek, a to především v rámci fondů dlouhodobě spravovaných veřejnými sbírkovými institucemi.
Cílem výstavního projektu, spojeného s vědeckým katalogem, je iniciovat tolik potřebný dlouhodobý zájem českých veřejných muzeí umění o historický výzkum původu a osudů cenností skrytých v jejich vlastních sbírkách a otevřít na bázi zastřešujících institucí diskusi na tomto poli.
Výstava propojuje čtyři staletí umělecké tvorby, díla starých mistrů českého i zahraničního původu (Petr Brandl, Sebastiano Ricci, Tilman Riemenschneider) jsou na ní konfrontována s uměním 19. století a české moderny (Arnold Böcklin, Antonín Mánes, Antonín Slavíček, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka). Návštěvník uvidí renesanční skvosty ze sbírky Rudolfa II. stejně jako díla českého kubismu ze sbírky Vincence Kramáře.
Výstava vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a Seminářem dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K výstavě vychází katalog vydávaný ve spolupráci s nakladatelstvím Books & Pipes, z.ú.
Záštitu nad výstavou převzalo Ministerstvo kultury ČR, hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard a primátor města Plzně Martin Baxa. Výstavu podpořila Galerie KODL.
Turistickelisty.cz informoval Ing. Ondřej Kozibratka, Západočeská galerie v Plzni,příspěvková organizace
(lh,turistickelisty.cz,foto ZČG)
