Rok 1918 přinesl dlouho očekávaný mír, ale rovněž dalekosáhlé geopolitické změny a sčítání nevratných ztrát. S poválečnou obnovou úzce souvisí i budování pomníků padlým vojákům všech národností, kteří položili své životy na frontách Velké války. Fond těchto pomníků doznal zásadní redukce v době druhé světové války i v časech poválečných, kdy řada pomníků zanikla nebo byla nevhodně adaptována.
Stojí v každém městě, bezmála i v každé vesnici. Obelisky, stély, sochy, kříže nebo jen pamětní desky se jmény padlých. Bolest a smutek tisíců lidí nad ztrátou svých blízkých vtělené do kusu kamene. Takové jsou pomníky velké války, světového konfliktu, který skončil právě před sto lety. Výstava prezentuje vybrané okruhy vzpomínkové kultury a okolnosti budování pomníků velké války 1914–1918. Popsána je tradice válečných pomníků v dlouhém 19. století, vývoj budování pietních míst a pomníků v době války v domácím prostředí i v zahraničí v místech bojů. Pozornost je věnována poválečné pomníkové revoluci, odstraňování starých pomníků odkazujících k monarchii a budování pomníků nových, dedikovaných padlým velké války. Dále je popsána pestrá typologie válečných pomníků a jejich symbolika. Rozsáhlá část výstavy je pojednána jako výběrový katalog uvádějící nejzajímavější realizace na území Ústeckého kraje, včetně pomníků již zaniklých.
Podle webu NPÚ