Výstava vznikla v souvislosti s mezioborovým sympoziem konaným tradičně v Plzni. Název jeho 38. ročníku zní: "Pochopit vteřinu. Čas v kultuře 19. století". Výstava ukazuje několik podstatných kapitol této obsáhlé a zásadní problematiky lidského vnímání a zobrazování, které se právě v 19. století radikálně měnilo. Zatímco na začátku století můžeme hovořit ještě o cyklickém vnímání času, v běhu přírodních cyklů, dělením liturgického roku a pracovním koloběhem, na konci století sledujeme čas v jeho lineárním běhu, v modernistickém vývoji „od začátků ke konci“, k „lepšímu a dokonalejšímu.“
Některé náměty, jako třeba zobrazení cyklu denních a ročních dob přetrvávají, i když se v průběhu století po stylové stránce mění. Otázky vnímání času a jeho vizualizace se v důsledku industrializace a proměn sociálních podmínek ve společnosti objevují nově. Je to například důraz na každodennost, zachycení chvilkového děje a prožitku dané situace, které sebou přináší novou senzualitu v zobrazování a umělecké možnosti jako je povýšení skici na definitivní dokončené umělecké dílo.
Bez nároku na vyčerpání tématu sledujeme změny zobrazování alegorie a cyklického vnímání času v monumentálním českém malířství, dále obraz abstraktního času v symbolické rovině často odkazující ke konci lidského věku a smrti (Chronos, Sfinga). Ukazujeme také stylovou proměnu českého umění v rámci celého století a zároveň proměnu člověka, jedince, v nezvratném koloběhu mládí, dospívání, stáří a smrti.
V poslední části výstavy pak klademe důraz na zachycení okamžiku, vnímání vteřiny a dějů každodennosti jako je například sledování počasí a atmosférických proměn krajiny a to vždy na skicách, uměleckých dílech - momentkách, která mají schopnost vteřinu „zachytit“.
Návštěvníci se setkají s díly českých uměleckých autorit, jako jsou Josef Mánes, Antonín Machek, Mikoláš Aleš, Antonín Chittussi, Antonín Slavíček, Jan Preisler, Jaroslav Špillar a také s díly nečekanými, méně známými. Výstava se koná od
Turistickelisty.cz informovala Mgr. Eva Reitspiesová, PR,Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace.
Mikoláš Aleš, Žalov (barevné řešení k lunetě ve foyer Národního divadla), 1880, Západočeská galerie v Plzni
Některé náměty, jako třeba zobrazení cyklu denních a ročních dob přetrvávají, i když se v průběhu století po stylové stránce mění. Otázky vnímání času a jeho vizualizace se v důsledku industrializace a proměn sociálních podmínek ve společnosti objevují nově. Je to například důraz na každodennost, zachycení chvilkového děje a prožitku dané situace, které sebou přináší novou senzualitu v zobrazování a umělecké možnosti jako je povýšení skici na definitivní dokončené umělecké dílo.
Alois Kirnig, Krajina s mraky, 2. polovina 19. století, Oblastní galerie Liberec
Bez nároku na vyčerpání tématu sledujeme změny zobrazování alegorie a cyklického vnímání času v monumentálním českém malířství, dále obraz abstraktního času v symbolické rovině často odkazující ke konci lidského věku a smrti (Chronos, Sfinga). Ukazujeme také stylovou proměnu českého umění v rámci celého století a zároveň proměnu člověka, jedince, v nezvratném koloběhu mládí, dospívání, stáří a smrti.
V poslední části výstavy pak klademe důraz na zachycení okamžiku, vnímání vteřiny a dějů každodennosti jako je například sledování počasí a atmosférických proměn krajiny a to vždy na skicách, uměleckých dílech - momentkách, která mají schopnost vteřinu „zachytit“.
Návštěvníci se setkají s díly českých uměleckých autorit, jako jsou Josef Mánes, Antonín Machek, Mikoláš Aleš, Antonín Chittussi, Antonín Slavíček, Jan Preisler, Jaroslav Špillar a také s díly nečekanými, méně známými. Výstava se koná od
Turistickelisty.cz informovala Mgr. Eva Reitspiesová, PR,Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace.
(lh,turistickelisty.cz,foto ZČG)
