Záměrem výstavy je představit hlavní centra krajinářského školení, která měla vliv na zobrazování přírody a naturalistických motivů. Po vzoru barbizonské školy se v druhé polovině 19. století uvolňuje přístup k ztvárnění přírody. Postupně dochází k reformování anebo znovuzavedení oboru krajinomalby i na akademiích výtvarného umění.
Tématu středoevropské plenérové krajinomalby v prostoru rakousko-uherské monarchie v letech 1860–1890 dosud nebyla věnována příliš velká pozornost. Tato výstava je jedním z prvních pokusů zmapovat tvorbu malířů, kteří se pohybovali mezi dunajskou monarchií a soudobými centry výtvarného umění. K důležitým zdrojům, ze kterých měli krajináři možnost čerpat, patřila tzv. barbizonská škola. Umělci z této skupiny, stejně jako mnoho jejich následovníků z celé Evropy, se soustředili na zachycení prchavých přírodních jevů a snažili se zprostředkovat svůj osobní pohled na krajinu. Poučení z barbizonské školy se projevilo u vybraných autorů právě v průběhu 60. až 80. let 19. století. Pozoruhodné jsou možnosti a osobní kontakty malířů ze střední Evropy a způsob, jakým přijímali nové přístupy postromantické krajinomalby.
Pro celou řadu autorů – Tinu Blau, Zdenku Braunerovou, Václava Brožíka, Lajose Deáka Ébnera, Antonína Chittussiho, Eugena Jettela, László (Ladislava) Mednyánszkého, Gézu Mészölyho, Mihály Munkácsyho, László Paála, Soběslava Hippolyta Pinkase, Rudolfa Ribarze, Wilhelma Riedela, Roberta Russe, Emila Jakoba Schindlera, Bélu Spányiho a další – se stala důležitými jejich osobní východiska tvorby, dosažená především na výtvarných akademiích ve Vídni, Praze, Mnichově, ale i v Düsseldorfu či Paříži. Zásadní kapitolu pak představovaly vlastní zkušenosti z Barbizonu i dalších oblastí Francie, vyhledávaných plenéristy. K tomu je třeba přiřadit i vliv holandské malby a vizuálně atraktivního prostředí Itálie. Plenérová krajinomalba, tzv. Freilichtmalerei, se stala nositelkou nových uměleckých tendencí směřujících od intimní a lyrické krajinomalby k impresionismu. „Intimní krajina“ svým zaměřením na živou skutečnost a orientací na domácí a venkovské prostředí pomohla k postupné transformaci krajinomalby směrem k modernímu umění. Malíři reagovali nejen na kompoziční schémata s často využívaným nízkým horizontem, ale i po stránce malířské techniky objevovali pastózní rukopis a svobodnější práci s barvou. Na rozdíl od Francie, kde se projevy barbizonské školy a impresionismu prezentovaly jako skupinové hnutí, v našem prostředí zasáhly převážně jednotlivce. I ti museli mít však dostatečné nadání a finanční možnosti, aby se mohli do centra uměleckého dění dostat přímo, nebo všechny vymoženosti nové krajinomalby absorbovat s časovým odstupem prostřednictvím dalších, mnohdy geograficky bližších center.
Krajinomalba se stala významným žánrem 19. století, na němž se rychlý vývoj směřující k modernímu pojetí malby projevil nejmarkantněji. Postupně upouštěla od schémat a měnila se volbou témat, obrazových forem a vystižením nálady. Představitelé prezentované generace krajinářů realisticky zobrazovali přírodní svět a byli oceňováni i pro schopnost zachytit zvolený námět či výsek krajiny s jedinečnou atmosférou.
Autoři z Čech: Wilhelm Riedel, Julius Mařák, Maximilian Haushofer, Soběslav Hippolyt Pinkas, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Bedřich Havránek, Antonín Chitussi, Zdenka Braunerová
Autoři ze Slovenska, Maďarska a Rakouska: László (Ladislav) Mednyánszky, Pál Szineyi Merse, Ľudovít Csordák, László Páal, Mihály Munkácsy, Géza Meszöly, Lajos Deák Ebner, Tina Blau, Eugen Jettel, August von Pettenkofen, Emil Jakob Schindler, Robert Russ
Výstava byla připravena ve spolupráci se Slovenskou národní galerií a potrvá jen do neděle 27. ledna 2019.
Turistickelisty.cz Eva Reitspiesová, Public Relations, Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace.
Tématu středoevropské plenérové krajinomalby v prostoru rakousko-uherské monarchie v letech 1860–1890 dosud nebyla věnována příliš velká pozornost. Tato výstava je jedním z prvních pokusů zmapovat tvorbu malířů, kteří se pohybovali mezi dunajskou monarchií a soudobými centry výtvarného umění. K důležitým zdrojům, ze kterých měli krajináři možnost čerpat, patřila tzv. barbizonská škola. Umělci z této skupiny, stejně jako mnoho jejich následovníků z celé Evropy, se soustředili na zachycení prchavých přírodních jevů a snažili se zprostředkovat svůj osobní pohled na krajinu. Poučení z barbizonské školy se projevilo u vybraných autorů právě v průběhu 60. až 80. let 19. století. Pozoruhodné jsou možnosti a osobní kontakty malířů ze střední Evropy a způsob, jakým přijímali nové přístupy postromantické krajinomalby.
Antonín Chittussi, Zimní krajina, 1883-1884, Západočeská galerie v Plzni
Pro celou řadu autorů – Tinu Blau, Zdenku Braunerovou, Václava Brožíka, Lajose Deáka Ébnera, Antonína Chittussiho, Eugena Jettela, László (Ladislava) Mednyánszkého, Gézu Mészölyho, Mihály Munkácsyho, László Paála, Soběslava Hippolyta Pinkase, Rudolfa Ribarze, Wilhelma Riedela, Roberta Russe, Emila Jakoba Schindlera, Bélu Spányiho a další – se stala důležitými jejich osobní východiska tvorby, dosažená především na výtvarných akademiích ve Vídni, Praze, Mnichově, ale i v Düsseldorfu či Paříži. Zásadní kapitolu pak představovaly vlastní zkušenosti z Barbizonu i dalších oblastí Francie, vyhledávaných plenéristy. K tomu je třeba přiřadit i vliv holandské malby a vizuálně atraktivního prostředí Itálie. Plenérová krajinomalba, tzv. Freilichtmalerei, se stala nositelkou nových uměleckých tendencí směřujících od intimní a lyrické krajinomalby k impresionismu. „Intimní krajina“ svým zaměřením na živou skutečnost a orientací na domácí a venkovské prostředí pomohla k postupné transformaci krajinomalby směrem k modernímu umění. Malíři reagovali nejen na kompoziční schémata s často využívaným nízkým horizontem, ale i po stránce malířské techniky objevovali pastózní rukopis a svobodnější práci s barvou. Na rozdíl od Francie, kde se projevy barbizonské školy a impresionismu prezentovaly jako skupinové hnutí, v našem prostředí zasáhly převážně jednotlivce. I ti museli mít však dostatečné nadání a finanční možnosti, aby se mohli do centra uměleckého dění dostat přímo, nebo všechny vymoženosti nové krajinomalby absorbovat s časovým odstupem prostřednictvím dalších, mnohdy geograficky bližších center.
Krajinomalba se stala významným žánrem 19. století, na němž se rychlý vývoj směřující k modernímu pojetí malby projevil nejmarkantněji. Postupně upouštěla od schémat a měnila se volbou témat, obrazových forem a vystižením nálady. Představitelé prezentované generace krajinářů realisticky zobrazovali přírodní svět a byli oceňováni i pro schopnost zachytit zvolený námět či výsek krajiny s jedinečnou atmosférou.
Autoři z Čech: Wilhelm Riedel, Julius Mařák, Maximilian Haushofer, Soběslav Hippolyt Pinkas, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Bedřich Havránek, Antonín Chitussi, Zdenka Braunerová
Autoři ze Slovenska, Maďarska a Rakouska: László (Ladislav) Mednyánszky, Pál Szineyi Merse, Ľudovít Csordák, László Páal, Mihály Munkácsy, Géza Meszöly, Lajos Deák Ebner, Tina Blau, Eugen Jettel, August von Pettenkofen, Emil Jakob Schindler, Robert Russ
Výstava byla připravena ve spolupráci se Slovenskou národní galerií a potrvá jen do neděle 27. ledna 2019.
Turistickelisty.cz Eva Reitspiesová, Public Relations, Západočeská galerie v Plzni, příspěvková organizace.
(lh,turistickelisty.cz,foto ZČG)
